Lidice
První historická zmínka o obci Lidice je z roku 1318. Nejstarší veřejnou budovou byl farní kostel sv. Martina (1352). Za husitských válek byl zničen, ale ještě v 16. století zde působili kněží podobojí. Podruhé byl kostel zničen za třicetileté války. Nový barokní chrám nechala v Lidicích postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská. Kostel byl později mnohokrát upravován.
Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně – plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.
Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem J. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa". Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.
Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Jeho sestříhané pasáže je možné zhlédnout ve videodokumentu promítaném v lidickém muzeu.
Do Lidic se dostanete autobusovým spojením z Kladna nebo Prahy Dejvic. Celá vesnice působí nenápadným dojmem, při příjezdu do vesnici, vaší mysl upoutá pohled na rozsáhlou stavbu mauzolea/muzea. Doporučuji navštíviti tuto památku, dozvíte se více o pohnutém osudu této vesnice, včetně jejich obyvatel. Před jejím prostranstvím jsou rozsáhlé louky v kopcovitém terénu, s kovovou litinou lidických dětí, a také náhrobkem. Celé místo navozuje neuvěřitelným klidem a tichem. Osobně jsem měl pocit menší úzkostí, ale každý by sem měl přijet a vzdát tak čest památce obyvatelům této vesnice.
Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně – plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů, při němž byl Heydrich 27. května 1942 smrtelně zraněn, přinesl události, které vzrušily celý svět.
Nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem J. Pálou, vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu s rodinou Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii. Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačka, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa". Tento brutální čin se rozhodli uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.
Osud malé vesnice, ve které žilo 503 obyvatel, se začal naplňovat 10. června 1942 několik hodin po půlnoci. O událostech, které se zde tohoto letního dne odehrávaly, vypovídá dokumentární film natočený samotnými vykonavateli zločinu páchaného na nevinných lidech. Film je němý, ale dodnes mu rozumí všichni bez rozdílu barvy pleti a jazyka. Tento film sloužil jako dokument č. 379 při soudním procesu s hlavními německými pohlaváry v Norimberku v roce 1945. Jeho sestříhané pasáže je možné zhlédnout ve videodokumentu promítaném v lidickém muzeu.
Do Lidic se dostanete autobusovým spojením z Kladna nebo Prahy Dejvic. Celá vesnice působí nenápadným dojmem, při příjezdu do vesnici, vaší mysl upoutá pohled na rozsáhlou stavbu mauzolea/muzea. Doporučuji navštíviti tuto památku, dozvíte se více o pohnutém osudu této vesnice, včetně jejich obyvatel. Před jejím prostranstvím jsou rozsáhlé louky v kopcovitém terénu, s kovovou litinou lidických dětí, a také náhrobkem. Celé místo navozuje neuvěřitelným klidem a tichem. Osobně jsem měl pocit menší úzkostí, ale každý by sem měl přijet a vzdát tak čest památce obyvatelům této vesnice.